Dostihy
DOSTIHY
Jedná se o nejrychlejší a pro diváky nejzajímavější druh závodů. Jednoduše řečeno, jedná se o závody koní v běhu na určitou vzdálenost. Dostihový sport má v jezdeckém sportu své vyhraněné místo. Pro majitele koní a trenéry představuje dostihový sport velmi seriózní činnost, neboť ošetřování, trénink, ustájení a přeprava dostihových koní jsou finančně velmi náročné. S dostihovým sportem je také neodlučitelně spjato sázkaření.
Historie dostihů
V době starověku se pořádaly závody ve dvojspřeží a více spřeží zapřažených do dvoukolových vozíků, na nich jezdci ovládali spřežení vestoje. V roce 1751 byl ve městě Newmarket založen první Jockey Club, načež krátce na to se konaly první dostihy podle přesně vypracovaných pravidel.
Historie dostihů v datech u nás:
* 1816: první regulérní dostih v Čechách, který byl uspořádán na příkaz císaře Františka II. poblíž Kladrub n. L.
* 1839: dostihy uspořádané v Praze, které se podobaly těm dnešním dostihům
* 1866-77: dostihy pořádány na dráze na Císařské louce
* 1907: od tohoto roku jsou dostihy pořádány na závodišti ve Velké Chuchli
* 1919: založení Československého Jockey Clubu, ten roku 1921 vypsal první oficiální Československé derby
* 1921: první československé derby pořádané ve Velké Chuchli
Při rovinném dostihu se běží pouze po travnaté ploše, která může mít různou délku. Nejvíce oblíbené jsou dostihy v Anglii, Irsku, Francii a v Itálii. Avšak dostihy jsou i neméně oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě. U nás se jezdí také dostihy a to ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích.
Existuje však i tzv. překážkový dostih neboli steeplechase. Jedná se o velmi těžké a náročné dostihy, které se jezdí přes přírodní překážky a ve světě jsou oblíbené jen zřídka. Největší "steeplechase", která se v Evropě jezdí je "naše" Velká Pardubická. Podobá se tak trochu disciplíně cross country. Jsou na ní umístěny velmi těžké překážky a spousta jezdců se této tratě obává. Kůň musí při steeplechase dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale musí také být obratný a opatrný při zdolávání jednotlivých překážek. Na těchto závodech dochází poměrně často k pádům jezdce s koněm a někdy i k zraněním nejen jezdce, ale i koně, který musí být posléze utracen či použit pouze na chov.
Sedlo určené pro rovinný dostih je malé, má poměrně daleko dopředu vysunuté bočnice, nemá kolenní opěry. Pod sedlo se umísťuje kožená dečka, která je opatřena kapsami určenými pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g – 1,5 kg. Sedlo pro překážkový dostih má pevnější konstrukce, má i větší bočnice a je opatřené kolenními opěrami. Jeho váha bývá od 2,5 kg do 4 kg.
Výstroj jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, z barevně odlišeného dostihového dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně. Dále je jezdec vybaven bílými kalhotami, jezdeckou čepicí a dostihovým bičíkem (tzv. hecpajč).
Existuje ještě tzv. klusácký dostih. Závodí se stejně jako při normálním dostihu, s tím rozdílem že se běží celou dobu v klusu a jezdec místo coby seděl na koni sedí na malém vozíku (tzv. sulka). V těchto dostizích jde o rychlost koně v klusu, cválat v klusáckém dostihu není dovoleno.
Závod se běží na speciální klusácké dráze ve tvaru oválu s písčitým podkladem. Většinou se konají na tratích dlouhých 1600 až 3400 m. Jednoho dostihu se může zúčastnit maximálně šestnáct koní. Sulka je dvoukolový vozík na vzdušných pneumatikách a z lehkého materiálu. Jezdec sedící v sulce vede koně v dostihu, sedí těsně za koněm a nohy má zapřené ve speciálních opěrkách. Úbor se určuje stejně jako při klasickém dostihu.