Drezura
Drezura
Slovo drezura je francouzského původu- dressage znamená původně vztyčit v přeneseném významu pak cvičit zvířata. Každý jezdecký kůň by měl procházet základy drezury. První zmínky o výcviku koní lze nalézt ve spisech, řeckého filozofa, historika a vojevůdce Xenofónta (žil přibližně v letech 430-355 př. n. l.). (jedná se o spisy Hippachikos- O povinostech velitele jízdy a Peri hippikés- O jezdectví:pozn. překl.) Xenofón jako první označil jezdectví za vědu a umění. Jeho myšlenky byly inspirací renesančním jezdcům v Itálii, kteří se živili zásady ,,klasického" jezdeckého umění. Na těch vyrostlo moderní umění jízdy na koni. Klasická pravidla jízdy byla většinou udržována jen armádou, v níž se vyskytovali také nejlepší a nejdisciplinovanější jezdci. Rovněž první drezúrní soutěže v 19.století byli vlastně určeny k porovnání vlastností nejlépe vycvičených důstojnických koní.
Cíl drezury
Některé cviky v drezuře
Couvání - Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.
Kontracval - Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.
Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.
Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.
Piruety a poloviční piruety
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.
2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.
3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.
4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.
5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.
6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.
7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).
mézair - [mezér]
= opakovaná levada kupředu tak, že při ukončení první levady po krátkém doteku země předníma nohama následuje nové podsazení zádi (a to kupředu), z něhož kůň přejde ihned do levady
croupada - [krupáda]
- kůň se odrazí z levady a provede skok šikmo vzhůru, přičemž stáhne zadní nohy pod sebe
- jeho tělo je téměř vodorovně
courbetta - [kurbeta]
= jedna z nejtěžších figur nad zemí
= opakované croupády kupředu, bez doteku země předníma nohama
3 sledy:
1. přechod z piaffy do levady
2. odskok na zadních v levadě
3. doskok zadníma nohama opět v levadě
- podle schopnosti koně se mohou tyto skoky opakovat 2 - 5 krát
ballotada
- ztotožňuje se s croupadou, ale s tím rozdílem, že kůň při přitažení zadních nohou obrátí kopyta tak, že jsou zezadu vidět podkovy
- hřbet koně se blíží horizontále
- výkon je přípravou pro nejtěžší figuru: capriolu
capriola - [kapriola]
= nejtěžší skok vysoké školy
- mohutným odrazem zadních nohou se kůň vymrští šikmo vzhůru jako při ballotadě, přičemž těsně před tím, než jeho hřbet dosáhne horizontály, vymrští obě nohy směrem dozadu
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.
Kontracval - Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.
Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.
Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.
2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.
3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.
4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.
5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.
6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.
7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden
Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.
Zádrž, změny směru, figury
Poloviční zádrž je sotva viditelná, téměř současná koordinovaná činnost sedu, stehen, kolen, holení a ruky jezdce s cílem zvýšit pozornost a zlepšit rovnováhu koně před provedením některých cviků nebo přechodu do nižších nebo vyšších chodů. Přenesením poněkud větší váhy (hmotnosti) na záď je vyvolána větší angažovanost zádě ve prospěch odlehčení předku a celkové rovnováhy koně.
Změny směru
1. Při změnách směru má kůň přizpůsobovat ohnutí svého těla zakřivenosti čáry, kterou sleduje, bez změny chodu, rytmu nebo ruchu.
2. Při změně směru má kůň v pravých úhlech, např. při projíždění rohů, má kůň opsat čtvrt kruhu přibližně o průměru sest metrů ve shromážděných nebo pracovních chodech a ve středních a prodloužených chodech čtvrt kruhu o průměru přibližně deset metrů.
3. Při změně směru při cviku "od stěny ke stěně" jezdec mění směr šikmo buď do čtvrtiny obdélníku nebo ke střední čáře nebo k protější stěně obdélníku a vrací se na stěnu, od které vyšel.
4. Při změně ruky má jezdec koně před změnou směru na okamžik srovnat.
5. Když např. při změně směru polovičním překrokem na obě strany od střední čáry je v úloze předepsán určitý počet metrů nebo kroků, musí se tyto přesně dodržet a cvik musí být symetrický.
Figury
1.Kruh: kruh má průměr 6, 8 nebo 10 metrů , má-li být větší než 10 metrů , používá se slovo "kruh" a uvedení průměru. (*Kruh 6 m pro krok, kruh 8 m pro klus a kruh 10 m pro cval.)
2.Vlnovka: vlnovka se skládá z půlkruhů spojovaných rovnou čárou. V okamžiku protnutí středové čáry má být kůň rovnoběžný s krátkou stěnou. Délka rovné čáry se mění v závislosti na průměru půlkruhu.
3.Osmička: osmičku tvoří dva přesné kruhy o stejné velikosti, jak je předepsáno úlohou, spojené ve středu osmičky. Jezdec má svého koně na okamžik ve středu figury před změnou směru srovnat.
Práce na dvou stopách
1. Musí se rozlišovat tyto cviky:
o ustupování na holeň
o dovnitř plec
o travers
o renvers
o poloviční překrok
2. Cílem práce na dvou stopách je:
o zlepšit poslušnost koně na pobídky jezdce,
o zlepšit pružnost všech částí koně, zvýšit uvolněnost jeho plece a poddajnost (angažovanost) jeho zádě, jakož i pružné spojení huby, hlavy, krku, hřbetu a zádě (prostupnost),
o zlepšit kadenci a uvést v soulad rovnováhu a chody,
o rozvinout a zvýšit angažovanost zádě, a tím i shromáždění.
Ustupování na holeň
Kůň je téměř rovný, kromě nepatrného postavení hlavy proti pohybu tak, že jezdec má vidět vnitřní očnicový oblouk a vnitřní nozdru. Obě vnitřní nohy překračují (křižují) předem vnější nohy.
Ustupování na holeň je nejzákladnějším cvikem ze skupiny prací na dvou stopách a mělo by být zahrnováno do výcviku koně dokud není připraven na práci ve shromáždění. Později, s náročnějším cvikem dovnitř plec, jsou to nejlepší způsoby k získání koně ohebného, uvolněného a nenuceného, podporují uvolněnost, pružnost a pravidelnost chodů a harmonii, lehkost a samozřejmost pohybů.
(Ustupování na holeň se může provádět na diagonále, kdy kůň má být pokud možno rovnoběžný s dlouhou stěnou obdélníku, ale předek má být nepatrně před zádí. Může se také provádět na stěně, kdy kůň má být v úhlu asi 35 stupňů ke směru, kterým se pohybuje.)
Stranové pohyby
1. Při všech stranových pohybech - dovnitř plec, travers, renvers, poloviční překrok - je kůň nepatrně ohnut a pohybuje se předníma a zadníma nohama po dvou různých stopách.
2. Protože všechna ohnutí nebo zakřivení hlavy a krku se projeví na celé páteři, nesmí se ohnutí nebo zakřivení přehánět, aby nedošlo k porušení rovnováhy a plynulosti příslušného prvku cviku.
3. Při stranových pohybech má chod zůstat uvolněný a pravidelný, má být kadencovaný a vyvážený. Často dochází chybně ke ztrátě kmihu, protože jezdec se zaměří převážně na ohnutí koně a jeho tlačení do strany.
4. Při stranovém pohybu je strana, ke které se kůň ohýbá vnitřní, druhá je vnější.
5.Dovnitř plec: kůň je nepatrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce. Vnitřní přední noha koně překračuje (křižuje) před vnější přední nohou, zadní nohy jdou v původní přímé stopě. Kůň se nedívá směrem, ve kterém se pohybuje. Dovnitř plec, jestliže se provádí správně s koněm nepatrně ohnutým okolo vnitřní nohy jezdce a ve správné stopě, je cvikem nejen v ohebnosti, ale také ke shromáždění, protože kůň musí při každém kroku podsadit svou vnitřní zadní nohu pod tělo, což není možno udělat bez snížení vnitřní kyčle.
6.Travers: kůň je nepatrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce. Vnější nohy překračují (křižují) předem vnitřní nohy. Kůň se dívá směrem, ve kterém se pohybuje.
7.Renvers: renvers je cvik obrácený proti traversu, se zádí ke stěně místo hlavy. Jinak platí stejné principy a podmínky jako traversu.
8.Poloviční překrok: poloviční překrok je obměna traversu, prováděná na diagonále místo na stěně. Kůň má být mírně ohnutý okolo vnitřní nohy jezdce, aby umožňoval více volnosti a pohyblivosti plecí, a tak zvýšil nenucenost a gracieznost pohybu, ale předek koně mírně předchází záď. Vnější nohy překračují (křižují) předem vnitřní nohy. Kůň se dívá směrem, ve kterém se pohybuje. Během celého cviku má udržet stejnou kadenci a rovnováhu. Pro docílení větší uvolněnosti a pohyblivosti plece, čímž se docílí větší nenucenosti a ladnosti pohybů, je velmi důležité, aby byl kůň nejen správně ohnut, a tím se zabránilo vrhnutí se na vnitřní plec, ale také, aby byl udržen kmih a zejména podsazení vnitřní zadní nohy.
Poloviční zádrž je sotva viditelná, téměř současná koordinovaná činnost sedu, stehen, kolen, holení a ruky jezdce s cílem zvýšit pozornost a zlepšit rovnováhu koně před provedením některých cviků nebo přechodu do nižších nebo vyšších chodů. Přenesením poněkud větší váhy (hmotnosti) na záď je vyvolána větší angažovanost zádě ve prospěch odlehčení předku a celkové rovnováhy koně.
Změny směru
1. Při změnách směru má kůň přizpůsobovat ohnutí svého těla zakřivenosti čáry, kterou sleduje, bez změny chodu, rytmu nebo ruchu.
2. Při změně směru má kůň v pravých úhlech, např. při projíždění rohů, má kůň opsat čtvrt kruhu přibližně o průměru sest metrů ve shromážděných nebo pracovních chodech a ve středních a prodloužených chodech čtvrt kruhu o průměru přibližně deset metrů.
3. Při změně směru při cviku "od stěny ke stěně" jezdec mění směr šikmo buď do čtvrtiny obdélníku nebo ke střední čáře nebo k protější stěně obdélníku a vrací se na stěnu, od které vyšel.
4. Při změně ruky má jezdec koně před změnou směru na okamžik srovnat.
5. Když např. při změně směru polovičním překrokem na obě strany od střední čáry je v úloze předepsán určitý počet metrů nebo kroků, musí se tyto přesně dodržet a cvik musí být symetrický.
Figury
1.Kruh: kruh má průměr 6, 8 nebo
2.Vlnovka: vlnovka se skládá z půlkruhů spojovaných rovnou čárou. V okamžiku protnutí středové čáry má být kůň rovnoběžný s krátkou stěnou. Délka rovné čáry se mění v závislosti na průměru půlkruhu.
3.Osmička: osmičku tvoří dva přesné kruhy o stejné velikosti, jak je předepsáno úlohou, spojené ve středu osmičky. Jezdec má svého koně na okamžik ve středu figury před změnou směru srovnat.
Práce na dvou stopách
1. Musí se rozlišovat tyto cviky:
o ustupování na holeň
o dovnitř plec
o travers
o renvers
o poloviční překrok
2. Cílem práce na dvou stopách je:
o zlepšit poslušnost koně na pobídky jezdce,
o zlepšit pružnost všech částí koně, zvýšit uvolněnost jeho plece a poddajnost (angažovanost) jeho zádě, jakož i pružné spojení huby, hlavy, krku, hřbetu a zádě (prostupnost),
o zlepšit kadenci a uvést v soulad rovnováhu a chody,
o rozvinout a zvýšit angažovanost zádě, a tím i shromáždění.
Ustupování na holeň
Kůň je téměř rovný, kromě nepatrného postavení hlavy proti pohybu tak, že jezdec má vidět vnitřní očnicový oblouk a vnitřní nozdru. Obě vnitřní nohy překračují (křižují) předem vnější nohy.
Ustupování na holeň je nejzákladnějším cvikem ze skupiny prací na dvou stopách a mělo by být zahrnováno do výcviku koně dokud není připraven na práci ve shromáždění. Později, s náročnějším cvikem dovnitř plec, jsou to nejlepší způsoby k získání koně ohebného, uvolněného a nenuceného, podporují uvolněnost, pružnost a pravidelnost chodů a harmonii, lehkost a samozřejmost pohybů.
(Ustupování na holeň se může provádět na diagonále, kdy kůň má být pokud možno rovnoběžný s dlouhou stěnou obdélníku, ale předek má být nepatrně před zádí. Může se také provádět na stěně, kdy kůň má být v úhlu asi 35 stupňů ke směru, kterým se pohybuje.)
Stranové pohyby
1. Při všech stranových pohybech - dovnitř plec, travers, renvers, poloviční překrok - je kůň nepatrně ohnut a pohybuje se předníma a zadníma nohama po dvou různých stopách.
2. Protože všechna ohnutí nebo zakřivení hlavy a krku se projeví na celé páteři, nesmí se ohnutí nebo zakřivení přehánět, aby nedošlo k porušení rovnováhy a plynulosti příslušného prvku cviku.
3. Při stranových pohybech má chod zůstat uvolněný a pravidelný, má být kadencovaný a vyvážený. Často dochází chybně ke ztrátě kmihu, protože jezdec se zaměří převážně na ohnutí koně a jeho tlačení do strany.
4. Při stranovém pohybu je strana, ke které se kůň ohýbá vnitřní, druhá je vnější.
5.Dovnitř plec: kůň je nepatrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce. Vnitřní přední noha koně překračuje (křižuje) před vnější přední nohou, zadní nohy jdou v původní přímé stopě. Kůň se nedívá směrem, ve kterém se pohybuje. Dovnitř plec, jestliže se provádí správně s koněm nepatrně ohnutým okolo vnitřní nohy jezdce a ve správné stopě, je cvikem nejen v ohebnosti, ale také ke shromáždění, protože kůň musí při každém kroku podsadit svou vnitřní zadní nohu pod tělo, což není možno udělat bez snížení vnitřní kyčle.
6.Travers: kůň je nepatrně ohnut okolo vnitřní nohy jezdce. Vnější nohy překračují (křižují) předem vnitřní nohy. Kůň se dívá směrem, ve kterém se pohybuje.
7.Renvers: renvers je cvik obrácený proti traversu, se zádí ke stěně místo hlavy. Jinak platí stejné principy a podmínky jako traversu.
8.Poloviční překrok: poloviční překrok je obměna traversu, prováděná na diagonále místo na stěně. Kůň má být mírně ohnutý okolo vnitřní nohy jezdce, aby umožňoval více volnosti a pohyblivosti plecí, a tak zvýšil nenucenost a gracieznost pohybu, ale předek koně mírně předchází záď. Vnější nohy překračují (křižují) předem vnitřní nohy. Kůň se dívá směrem, ve kterém se pohybuje. Během celého cviku má udržet stejnou kadenci a rovnováhu. Pro docílení větší uvolněnosti a pohyblivosti plece, čímž se docílí větší nenucenosti a ladnosti pohybů, je velmi důležité, aby byl kůň nejen správně ohnut, a tím se zabránilo vrhnutí se na vnitřní plec, ale také, aby byl udržen kmih a zejména podsazení vnitřní zadní nohy.
Kodex chování
1. Ve všech jezdeckých sportech a jeho disciplinách musí být kůň považován za prvořadého.
2. Pohoda a zdraví koně jsou nadřazeny zájmům chovatelů, trenérů, jezdců, majitelů, obchodníků, organizátorů nebo oficiálních představitelů sportovních událostí.
3. Veškeré zacházení s koněm a veterinární úkony musí být prováděny tak aby bylo zajištěno zdraví a pohoda koně.
4. Při všech příležitostech musí být vyžadován a dodržován vysoký standard výživy, zdraví, hygieny a bezpečnosti koně.
5. Při přepravě koní musí být učiněna náležitá opatření pro větrání, krmení, napájení a udržení zdravého prostředí pro koně.
6. Velký důraz je nutno klást na zvyšování odbornosti při treninku a při jezdecké praxi včetně podpory vědeckých studií v oblasti zdraví koní.
7. V zájmu koně je nutno považovat tělesnou zdatnost a odbornou způsobilost jezdce za nezbytnou.
8. Všechny způsoby ježdění a treninkové metody musí brát koně jako živou bytost a nesmí obsahovat žádné praktiky, které FEI považuje za hrubé a špatné.
Drezurní kategorie
soutěže základní (Z)
- posuzují se základy správného předvedení koně, srovnání, kmih, takt a prostornost chodů, jednoduché obraty, přechody a poslušnost
- jezdí se na uzdečce, ostruhy a bičík jsou povoleny
- Z1, Z2
soutěže lehké (L)
- zvyšují se nároky na přilnutí, prostupnost a shromáždění koní se zařazením práce na dvou stopách, kontracvalu, jednoduchých změn cvalu
- jezdí se na uzdečce nebo na úplné uzdě, ostruhy jsou předepsány
- obrat kolem zádě, jednoduchá změna cvalu
- L1, L2, JU, JD, JJ
soutěže střední (S)
- přinášejí nároky na vyšší podsazení a vzpřímení koně, obsahují již komplikovanější práci na dvou stopách v klusu, letmé přeskoky a další prvky
- přeskok v klusu, couvání a přechodem do cvalu, kontracval, přeskok, vlnovka s přeskoky
- S3, kűr S JZ, YU, JD
soutěže středně těžké (ST)
- poloviční piruety ve cvalu, řady přeskoků po 4 a 3 skocích, krátce čelem vzad
- T1, SG, kűr SG, YD, YJ, S9
soutěže těžké (T)
- celé piruety, řady přeskoků až po jedna-jedna, piaf, pasáž
- T3, IM I, kűr IM I
soutěže velmi těžké (TT)
- piaf, pasáž
- IM II, GP, GPS, kűr GP
- v kategoriích „Z“ a „L“ je povoleno použití ostruh a biče
- v kategoriích „S“ a „T“ jsou ostruhy povinné, ale bič většinou zakáz
9. Národní federace by měly zavést odpovídající kontroly s cílem, aby všechny osoby a instituce pod jejich pravomocí respektovaly požadavky na zdraví, pohodu a péči o koně.
10. Národní a mezinárodní pravidla jezdeckého sportu, týkající se zdraví, pohody a ošetřování koně, musí být uplatňována nejen během národních a mezinárodních závodů, ale i při treninku. Pravidla by měla být soustavně revidována, aby byla zajištěna taková péče.
Piaffa
1. Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.
4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.
5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.
Pasáž
1. Je to odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.
4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby
2. Pohoda a zdraví koně jsou nadřazeny zájmům chovatelů, trenérů, jezdců, majitelů, obchodníků, organizátorů nebo oficiálních představitelů sportovních událostí.
3. Veškeré zacházení s koněm a veterinární úkony musí být prováděny tak aby bylo zajištěno zdraví a pohoda koně.
4. Při všech příležitostech musí být vyžadován a dodržován vysoký standard výživy, zdraví, hygieny a bezpečnosti koně.
5. Při přepravě koní musí být učiněna náležitá opatření pro větrání, krmení, napájení a udržení zdravého prostředí pro koně.
6. Velký důraz je nutno klást na zvyšování odbornosti při treninku a při jezdecké praxi včetně podpory vědeckých studií v oblasti zdraví koní.
7. V zájmu koně je nutno považovat tělesnou zdatnost a odbornou způsobilost jezdce za nezbytnou.
8. Všechny způsoby ježdění a treninkové metody musí brát koně jako živou bytost a nesmí obsahovat žádné praktiky, které FEI považuje za hrubé a špatné.
Drezurní kategorie
soutěže základní (Z)
- posuzují se základy správného předvedení koně, srovnání, kmih, takt a prostornost chodů, jednoduché obraty, přechody a poslušnost
- jezdí se na uzdečce, ostruhy a bičík jsou povoleny
- Z1, Z2
soutěže lehké (L)
- zvyšují se nároky na přilnutí, prostupnost a shromáždění koní se zařazením práce na dvou stopách, kontracvalu, jednoduchých změn cvalu
- jezdí se na uzdečce nebo na úplné uzdě, ostruhy jsou předepsány
- obrat kolem zádě, jednoduchá změna cvalu
- L1, L2, JU, JD, JJ
soutěže střední (S)
- přinášejí nároky na vyšší podsazení a vzpřímení koně, obsahují již komplikovanější práci na dvou stopách v klusu, letmé přeskoky a další prvky
- přeskok v klusu, couvání a přechodem do cvalu, kontracval, přeskok, vlnovka s přeskoky
- S3, kűr S JZ, YU, JD
soutěže středně těžké (ST)
- poloviční piruety ve cvalu, řady přeskoků po
- T1, SG, kűr SG, YD, YJ, S9
soutěže těžké (T)
- celé piruety, řady přeskoků až po jedna-jedna, piaf, pasáž
- T3, IM I, kűr IM I
soutěže velmi těžké (TT)
- piaf, pasáž
- IM II, GP, GPS, kűr GP
- v kategoriích „Z“ a „L“ je povoleno použití ostruh a biče
- v kategoriích „S“ a „T“ jsou ostruhy povinné, ale bič většinou zakáz
9. Národní federace by měly zavést odpovídající kontroly s cílem, aby všechny osoby a instituce pod jejich pravomocí respektovaly požadavky na zdraví, pohodu a péči o koně.
10. Národní a mezinárodní pravidla jezdeckého sportu, týkající se zdraví, pohody a ošetřování koně, musí být uplatňována nejen během národních a mezinárodních závodů, ale i při treninku. Pravidla by měla být soustavně revidována, aby byla zajištěna taková péče.
Piaffa
1. Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.
4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.
5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.
Pasáž
1. Je to odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.
2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.
3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.
4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby
